Hlavní menu

parker (27K)

Historie per Parker začala jako pravá americká legenda. V zapadlém městečku Janesville v jižním Wisconsinu si nijak štědře placený učitel telegrafie George S. Parker přivydělával prodejem per svým žákům. Tehdejší pera však měla mnoho potíží se stékáním inkoustu po hrotu - dělala kaňky nebo vynechávala. Parker musel prodaná pera svým studentům opravovat tak často, až se stal skutečným odborníkem a roku 1888 školu opustil a založil si vlastní společnost na výrobu inkoustových per. Jeho přesvědčení bylo jednoduché: „Vytvořte nejlepší výrobek, a zákazníci ho budou kupovat.“

První patent si přihlásil o rok později, ovšem přelomovým byl rok 1894, kdy světlo světa spatřilo Parkerovo legendární pero „Lucky Curve“, technicky inovativní pero s dokonalým stékáním inkoustu. Úspěch by okamžitý a pera Parker začala dobývat svět. Co má společného Pucciniho opera „Má bohéma“, Doylův detektiv Sherlock Holmes a prostořeká slečna Doolittleová z Shawova „Pygmalionu“? Přišli na svět za pomoci pera Parker.

Perem Parker však zdaleka nepsaly jen celebrity. Za světové války, v roce 1917, ministr obrany USA podepsal - perem Parker, samozřejmě - smlouvu na dodávku per Parker americkým vojákům na frontě, aby mohli psát svým rodinám a blízkým. Tak proniklo pero Parker do Evropy skutečně masově - unikátní model „Trench Pen“, přezdívaný „zákopové pero“, využíval rostlinný inkoust, který si vojáci mohli v zákrytech sami vyrobit z černého prášku a vody. I díky tomuto modelu věhlas (a tržby) per Parker rostl i po válce - zatímco v roce 1920 dosáhl obrat firmy Parker Pen milionu dolarů, o čtyři roky později to bylo již 25 milionů…

Dvacátá léta se však nesla ve znamení dalšího modelu Parkerových per - nerozbitný „Duofold Giant“, přezdívaný „Big Red“, pobláznil celou generaci jazzového věku. Za 14 cm dlouhé, dvojnásob těžké, původně červeno-oranžové pero neváhaly miliony lidí zaplatit na tu dobu nevídaných 7 dolarů. Při reklamních akcích společnost poukazovala na jeho trvalost - bez úhony přežilo pád z letadla, nezničila je kola autobusu. Jeho následníka, vyrobeného již z umělé hmoty, hodili zástupci společnosti před zraky diváků do propadliště kaňonu - a našli je na jeho kamenitém dně nedotčené.

Novinky značky Parker Pen se však neomezovaly pouze na pera. Senzací let třicátých se stal inkoust „Quink“, který sám čistí hrot pera. Jeho příměsí byl do té doby u inkoustů nepoužívaný isopropyl alkohol. Nabízen byl ve čtyřech variantách barvy - India Black, Pan American Green, China Red a slavný Tunis Blue. V té době vzniká i snadno rozeznatelné poznávací znamení per Parker - na modelu „Vacumatic“, který má rezervoár na inkoust dvakrát větší než ostatní pera, se poprvé objevuje slavná skládaná šipka, de facto logo značky Parker.

parker_news (32K) parker_aero (33K)
Pro překlad textu byl použit překladač online od Microsoftu.

Stejnou službu, jakou vojákům za světové války poskytoval model „Trench Pen“, zastalo i fenomenální pero Parker 51 na frontách druhé světové války. Pero Parker 51 navrhl designér László Moholy-Nagy, inspirovaný německým Bauhausem, a bylo považováno za nejdokonalejší pero své doby - společnost je vydala k 50. výročí svého založení a ve světě se jej prodalo přes 50 milionů kusů. Přispěl k tomu nejen jeho aerodynamický tvar, ale i okamžitě zasychající inkoust, který umožňoval psát perem „nasucho“. Symbolicky byla perem Parker 51 podepsána i mírová smlouva, která válku ukončila.

Strhující příběh per Parker pokračoval i po válce. Model Parker 51 si podmanil svět, včetně např. Ernesta Hemmingwaye, jenž s ním napsal své poválečné romány, včetně novely Stařec a moře, za níž obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Léta poválečná přinesla další technická zdokonalení - v roce 1947 společnost Parker Pen představila inkoust „Permanent Superchrom“, jehož vývoj trval předchozích sedm let a stál více než 200 000 dolarů. Zasychal ještě rychleji než Quink a nabízen byl v pěti barvách, jež byly mnohem zářivější než u dosavadních inkoustů.

Největší trhák však měl teprve přijít. V roce 1954 uvedla společnost Parker Pen na trh pero Jotter, jehož do dnešního dne vyrobila přes 750 milionů kusů ve více než 100 různě barevných variant. Mezi ně patří i záhadná bílá řada - podle některých byla původně určena pro lékařské prostředí, podle jiných šlo o experimentální barvu. Její exempláře jsou však každopádně velice vzácně a sběratelé za ně neváhají zaplatit horentní částky.

O dva roky později, v roce 1956, přišla společnost Parker Pen s další technickou novinkou. Pero Parker 61vycházelo z modelu Parker 51, bylo však štíhlejší a především - plnilo se samo na základě kapilarity. Žádný píst, žádné mačkátko, nic takového - pera Paker 61 stačilo jen na 30 vteřin ponořit do lahvičky s inkoustem. A další novinka přišla hned na samém počátku let šedesátých: Pero Parker 45 se stalo prvním bombičkovým perem.

Od konce padesátých let začal člověk dobývat vesmír a pera Parker byla u toho. V roce 1962 společnost Parker Pen uvedla na trh zvláštní řadu - pera Parker vyrobená z ocele rakety Atlas, první americké vesmírné rakety s lidskou posádkou, po jejím návratu z orbitu Země. Vlastnit tento model a nebýt zároveň jednou ze světových V.I.P. je sběratelský majstrštyk. Co je to ovšem proti pouhé šestici per Parker modelu T-1 (vyráběného z titanu), jejichž tělo zdobí měsíční prach dovezený roku 1972 astronauty z družice Apollo 15!

Počátkem 80. let vstupuje na trh patrně nejpřevratnější novinka posledních 30 let, tzv. rollery, spojující výhody kuličkových a plnicích per. Za měřítko jejich technické dokonalosti bývá dodnes považováno pero Parker značky „Vector“. V roce 1983 představila společnost Parker Pen novou prestižní řadu „Premier“ - pera Parker této řady jsou vyráběna z osmnáctikarátového zlata, stříbra nebo jsou potažena tzv. čínským lakem, používaným po tisíciletí v tradičním čínském uměleckém řemesle. Pera Premier jsou vyráběna ručně ve Francii za nejpřísnějších měřítek kvality a každý kus má dokonce své vlastní pořadové výrobní číslo.

Na přelomu 80. a 90. let se zhroutila železná opona a svět, do té doby pravidelně svíraný obavou z jaderného konfliktu, slavil konec studené války. Díky částečnému jadernému odzbrojení obou hlavních velmocí - USA a zanikajícího SSSR - vznikla další sběratelská pera Parker: tzv. „mírová pera“ Duofold a 95, na jejichž výrobu byl použit materiál z hlavic 5520 a plášťů vyřazených jaderných raket Pershing. Část výdělku z prodeje těchto per společnost Parker věnovala nadaci pečující o děti, jež se staly obětí přírodních katastrof.

Historie plná novinek a hledání technické dokonalosti trvá u společnosti Parker Pen dodnes. Z posledních modelů je třeba vyzdvihnout pero Sonnet z roku 1993 a zejména převratné pero Ingenuity z roku 2011, vyrobené technologií Parker 5th. Tato technologie, jež je od vynálezu plnicího pera, kuličkové tužky, rolleru a mechanické tužky v pořadí pátou technickou revolucí ve světě psacích potřeb, spojuje přednosti pera s kovovým psacím hrotem, psaní „lehkou rukou“ a snadnou a čistou výměnu náplně. A samozřejmě také dokonalý design, styl a prvotřídní materiály - jak to u psacích per Parker platí už 125 let.

Prezidenti, generálové, historické okamžiky

Rekord ve spotřebě per Parker drží bezesporu americký prezident Lyndon Johnson - během tvorby nového Zákona o občanských právech (Civil Rights Act z roku 1964) použil neuvěřitelných 75 plnicích per Parker! Ale stálo to za to - zmíněný zákon ukončil v rámci amerického práva všechny formy rasové diskriminace. Pera Parker používali američtí prezidenti až po George Bushe mladšího.

Smlouvu se Sovětským svazem o částečném jaderném odzbrojení podepsal prezident Ronald Reagan luxusním perem Parker 75 vyhotoveným z ryzího stříbra v hodnotě 250 dolarů. Společnost Parker Pen využila fotografii pořízenou u této příležitosti při své reklamní kampani, jejíž nezapomenutelné sdělení znělo: „Pero je mocnější než zbraň!".

Pero Parker 75 si podobný slavný okamžik zopakovalo o několik měsíců později - v červenci roku 1991 použili prezidenti George Bush starší a Michail Gorbačov model z této řady k podpisu dohody Start 1, tentokrát však šlo o pozlacené rollery Parker 75.

A alespoň jeden šťastný okamžik, kdy se pero Parkem setkalo tváří v tvář s dějinami naší země - modelem pera Parker „Sonnet France“ podepsal generálplukovník Eduard Arkaděvič Vorobjov jakožto poslední velitel Střední skupiny sovětských vojsk dokumenty týkající se odchodu Rudé armády z tehdejší ČSFR.

Materiály

Pera Parker psala dějiny a dějiny také tvoří tělo některých per Parker. Jedním z příkladů může být pero Parker Spanish Treasure Fleet Pen z roku 1965 - je totiž vyrobeno ze stříbra, které v roce 1715 převážela flotila trojstěžníků z Mexika španělskému králi Filipu V. U břehů Floridského poloostrova však flotilu zastihl a zcela zničil hurikán, a poklad tak po dalších 250 let ležel na mořském dně. Po jeho vyzdvižení společnost Parker část pokladu odkoupila a vytvořila z něj limitovanou řadu plnicích per, jež dnes patří mezi nejvyhledávanější sběratelské kousky.

Loď R.M.S. Queen Elisabeth měla poměrně bohatý život. Postavena byla v polovině 30. let a plavila se na pravidelné lince mezi anglickým Southamptonem a New Yorkem. Za 2. sv. války přepravovala do Evropy americké armádní jednotky a jako dopravní loď šla do důchodu až v roce 1967. Jistý hongkongský milionář z ní zamýšlel udělat plovoucí univerzitu, ovšem loď během stavebních prací v roce 1972 za záhadných okolností vyhořela a zamířila do šrotu. Společnost Parker odkoupila mosazné rámy oken a vyrobila z nich limitovanou edici per Parker typu 75.

O dalších materiálech použitých na pera Parker se můžete dočíst podrobněji v oddílu Historie per Parker.

Spisovatelé

První spisovatel, který pera Parker proslavil, nebyl nikdo z dodnes slavných mužů, nýbrž žena. Francouzská autorka Sidonie-Gabrielle Colette, tvořící v 1. polovině 20. století, byla na svou dobu výjimečným zjevením - vystupovala v pařížských kabaretech a music hallech, byla baletkou v Opeře, psala romány i operní libreta, dobyla Broadway i Hollywood a svá tři manželství kořenila milostnými aférami se ženami či nevlastním synem. Pero Parker typu Duofold však prý měla k prstům „přilepené“, jak se o ní říkalo ve slovní hříčce (fr. collé, znějící podobně jako její příjmení) a zasloužila se o věhlas per Parker jako málokdo jiný.

Výčet jmen spisovatelů, kteří svá díla napsali perem Parker, by byl pořádně dlouhý a stále se rozrůstá. Patřili mezi ně velikáni jako Ernest Hemmingway, Francis Scott Fitzgerald, Albert Camus, Antoine de St.-Exupéry nebo Alain Robbe-Grillet. Populární Neil Gaiman, současný autor bestsellerů Sandman nebo Stardust, se zase při práci opírá o rychle zasychající inkoust Quink.

Francouzský spisovatel, scénárista a režisér Philippe Sollers popisuje svou zkušenost s perem Parker a důvody, proč si vybrat právě pera Parker, takto: „Mám rád pera Parker střední velikosti, ani příliš velká, ani příliš malá. Ta moje jsou plnicí s mačkací pumpičkou na modrý inkoust a s logem značky, které mi připomíná, že slova jsou jako šípy. Rodí se z krve tohoto pera a pokaždé, když si pero naplním, je mi, jako kdybych si píchl nějakou mocnou drogu. Vybral jsem si tato pera zejména proto, že bezvadně a tiše kloužou po papíře… Píšu napřed perem, teprve poté text přepisuji na psacím stroji. Psaní u mě funguje jako ukazatel mého zdravotního stavu. Když je mi dobře, píšu dlouho a bez chyb. Když jsem nemocný, píšu jen krátce.“